Kapitola 1: Jak to všechno začalo
Vrátíš se ze služebky domů.
Ticho. Princezny pryč. Vzduch těžký jak beton na hrudi.
Královna sedí na gauči. Pohled jak sestra na JIP, co ví, že ti právě vytahuje přístroje.
"Musíme si promluvit…"
A pak přímá střela do srdce:
"Už s tebou nechci být. Nefunguje nám to. Bude nejlepší, když se odstěhuješ."
Ptáš se:
"Máš někoho? Zkusíme poradnu?"
Chladná odpověď:
"Ne. Jen odejdi."
A ty sedíš ve vlastním bytě, ale najednou už tu nejsi vítaný.
Král bez trůnu. A ještě ti někdo drží dveře.
Final Call
Bereš svoje princezny na chalupu.
Smích. Les. Normální svět. Ta chvíle před výbuchem miny.
Večer si sedneš ven, koukneš nahoru a neprosíš o zázraky — jen o sílu.
Vracíš se "domů."
Princezny projdou výslechem CIA: co jedly, kolik bobků, jestli náhodou nebyly moc šťastné s tátou.
Ty balíš kufr. Nacpeš dovnitř věci i poslední zbytky důstojnosti.
Objímáš holky. Pusa na vlásky. A ta jejich vůně — to je to, co tě drží.
Otočíš se ke královně:
"Arrivederci."
CVAK. Dveře. A život ti padá na hlavu jak panelák ve slovenském dokumentu.
Rozhodnutí
Hotel.
Pivo.
Druhé.
Ticho křičí víc než trubky trubačů.
Dvě možnosti:
- uchlastáš se,
- nebo vstaneš a půjdeš bojovat.
Zvolil jsem boj. I když prvních pár dní to vypadalo spíš na variantu rum-terapie.
Potřebuju byt. Ne kvůli sobě. Kvůli nim.
Volám makléřce:
"Nezajímá mě prohlídka. Chci být blízko svým dětem. Pošlu peníze."
Za dvě hodiny máš klíče.
Nový byt.
A v něm jeden hrnek. Jeden příbor.
A spousta prostoru na výčitky.
Sedím na balkoně.
Koukám na hřiště. Moje holky si hrají.
Ještě před týdnem? 24/7 táta.
Teď? Pozorovatel přes ulici.
V hlavě se ti omílá furt dookola perla od královny:
"Můžeš kdykoliv přijít vidět holky a vyprat si."
Díky, to je velká čest. Fakt.
Tesat do kamene. A šmirgl k tomu. Hodně šmirglu, budem ho potřebovat.
Ach, ta technika
Jdu si "domů" vyprat.
Společné fotky pryč. Všude jen ona a děti. Táta? Jak kdyby nikdy nebyl.
Královna s úsměvem podává notebook:
"Jede pomalu, zrychlíš ho?"
Jo jasně. Ještě ti zaleju kytky a vyčistím čestný meč.
Večer otevřu notebook.
A BUM — Facebook. Ne můj. Její. Automaticky přihlášený. Karma má smysl pro timing.
Dole otevřená konverzace BFF.
A tam?
Fotky. Srdíčka.
Nový princ. Nový život.
Královna se chechtá jak finalistka Miss Pražský okruh.
A mně dojde, že zatímco já seděl na chalupě, řešil, jak zachránit rodinu…
Ona už dávno přestěhovala city i tělo.
"Dobře… tak jo. Game on."
Napíšu jí, že vím.
Ona: "On není důvod."
Jasně. To Kalousek. Chápu.
A tchýně? Ještě před týdnem: "Určitě nikoho nemá, jen to chce čas…"
Taky věděla. Oscar poštou, danke sehr.
Najednou zjistíš, že jsi poslední blbec v tomhle divadle.
A máš jen dvě možnosti: složit se, nebo narovnat páteř.
Vybral jsem si tu druhou.
Poslední noc naivního muže
Sedím s právníkem.
"Jestli chceš dohodu, pomůžu ti. Jestli válku, znám lidi, co ti pomůžou válčit."
Sepíšeme návrh:
- nechci rozvod, ale vidím realitu
- vyrovnání, OK, ale férové
- děti — střídavka, protože nejsem víkendová atrakce a dokážu se o princezny postarat
Odešlu Královně.
Za pět minut odpověď. Studená jak dlaždičky v márnici:
"Četla jsem kus tvého emailu a říkám ti rovnou: holky budou v mojí péči a ty budeš solit. Vyber si víkendy. Toť vše. U soudu čau."
Peklo — LEVEL MASTER odemčen.
Pitbull Přemek & Kalkulační evangelium
Druhý den dopis od královnina právníka — Mgr. Pitbull Přemek.
Slova jako skalpel, ale hodně tupý.
Klasické Ctrl+C → Ctrl+V od včerejší klientky.
Hlavně si nechat dobře zaplatit.
Mantra z jeho svatého písma z katedrály Svatého alimenta:
"Dle mé klientky má byt hodnotu xyz bambilionů."
Hypotéka? Neexistuje.
Auto po 150 000 km? Cena jako nové.
Pěkně solit xyz litrů měsíčně, protože to nejsou nejlevnější děti, říkal Pitbull Přéma, odkládajíc kalkulačku do šuplete.
Prostá matematika. Ty drž hubu a krok.
A teď highlight večera:
"Otec se neumí postarat o dvě malé děti."
Jo?
A to jako kdo je krmil v noci?
Kdo je vozil sám na víkendy, když byly ještě v plínách?
Kdo dělal lahvičky ve tři ráno?
Kdo byl u každé horečky?
Zatímco madam jela s BFF na koncert a insta stories jely jak redakční stroj?
Ale jasně — teď ze mě je najednou chlap, co neumí ani nandat punčocháče.
V tu chvíli chceš napsat Přemkovi:
"Pane magistře, mám vám ještě vrátit včerejší moč, aby to bylo fér?"
A pak si řekneš — dost bylo ticha.
🦄 Zrození Unicorn Dad CZ
Sedím v novém bytě.
Zlomený. Prázdný. Hlavu plnou vzteku i strachu.
"Proč já? Co jsem komu udělal?"
Brečíš.
Pak tě to sere.
Pak chceš rozbít svět.
A pak… přestaneš skuhrat.
Protože uvnitř se probudí něco jiného.
Raněné zvíře.
A nejhorší srážka v přírodě je s raněným zvířetem — protože to nebojuje o výhru.
To bojuje o krev. O mláďata. O rodinu.
Koruna dolů.
Roh nahoru.
Parohy? Ty už jsou.
Budiž.
Holky milují jednorožce?
Tak pro ně jeden budu.
Budu srát duhu, mít kouzelný roh…
A postarám se o ně i kdybych měl bojovat proti větru a právnímu systému zároveň.
Dvě princezny.
Páteř z titanu.
A táta, který se nikdy nevzdá.
Tohle není konec.
Tohle je nástup.
A nikdo ze mě neudělá víkendového tátu.
Jsem Unicorn Dad CZ.
A tohle byl první výstřel.