Kapitola 11: Král rozveden. Nechť žije Král.

Rozvod.

To slovo, které dokáže člověka rozsekat, osvobodit nebo z něj udělat hvězdu bulvárního vesmíru.

U mě? Pět minut u soudu. Hotovo.

Další prosím.

Kdyby existoval McDrive pro rozvody, byl bych u okýnka dřív než Big Mac.

Pozn.: Byli bychom tam asi čtyři minuty…

Ale Královna potřebovala urgentně vyřešit, kdy se může přejmenovat zpátky.

Každý máme ty priority holt jinde.

A tak si říkám super, máme to za sebou.

Jsem volný.

Královna je volná. 

Všichni jsme volní.

To znamená, že by mohl být klid...?

Haha,

NE.

Tohle byla jen zahřívačka po ránu.

Král totiž po skončení soudu dostal velkorysé pozvání na kávu, aby se dořešily majetky. 

Přemek Pitbull mi to kapučínko prý zaplatí.

No neberte to.

A tak se šlo naproti do kavárny.

Že já tam vůbec lezl...

Kavárenská manipulace s Přemkem

aneb cappuccino, které mi moc nechutnalo

Sednu si.

Přemek Pitbull objednává kafe a směje se jak měsíček na hnoji.

V tu chvíli mě polije takový ten pocit, kdy víš, že to kapučínko nebude obyčejné…

Tohle bude káfíčko speciál.

Královna se posadí taky, oba si vymění pohled typu "jdeme na to" a spustí:

"Králi… když nepřihodíš něco k vyrovnání, děti nikam nepojedou.

Odhady na ty dvě věci, co máte v SJM sis nechal udělat.

 To je fajn. 

Ale nám… se to nelíbí. 

My bychom si představovali ROZUMNĚJŠÍ výši."

Říkám si tyjo, mám asi halucinace.

Nebo mi Přemek přimíchal do kávy bylinky z vedlejšího křoví.

Ale jede se dál:

"Chcete přece letět k moři…

a taky vybírat školku…

Tak byste měl být velkorysejší."

Velkorysejší.

To slovo bych nejradši posadil na katapult a vystřelil směrem k Jupiteru.

A ještě bych mu zamával.

Říkám si:

"Máme DOHODU.

Ona ji ODSOUHLASILA.

Já podle ní koupil letenky, ubytování, kufry, plavky, kyblíky, nafukovací želvu i kinedryl…

A teď mám dětem říct CO?"

Že Královna si to po dvou měsících rozmyslela a jednotně hlasuje:

"Tak přihodíš — nebo nikam."

Že dohoda…

neplatí ???

Král vstává, nechápe, ptá se:

"Jak jako neplatí? Proč?"

Královna pokrčí rameny a její výraz říká vše:

"Protože já už s T Í M nesouhlasím."

Aha. To je moudré. Velmi moudré.

Pozor, máme tu nový právní řád:

§1 – Dohoda platí, neplatí, platí, neplatí. 

Prostě podle toho jak potřebuje Královna.

A ty se v tom máš orientovat.

Přemek se ke mně nakloní tak blízko, že slyším jeho mentolový dech:

"Musíte být velkorysejší…

Ona je MATKA.

Ona děti PORODILA."

A já v hlavě slyším soundtrack:

"A ty, Králi…

ty jsi jen DÁRCE genetického materiálu

s PIN kódem ke zlaté kartě."

Přichází nečekaný highlight.

Přemek, celý rudý jak párek na grilu, vypustí:

"My máme známou, co už několikrát chtěla letět do Afriky… 

Ale vždy to vzdali. Kvůli BEZPEČNOSTI."

To, že já tam za poslední roky nalítal víc než pilot Ryanairu, to nevadí.

Ale Přéma to šperkuje:

"Turecko by třeba bylo v pohodě."

Turecko.

Které zrovna v době našeho odletu zasáhlo zemětřesení jak z katastrofického filmu.

Já už jen zvedl obočí:

"Takže když vezmu děti na Mácháč, bude všechno cajk, jo?"

Nereagoval.

Možná googlil, kde leží Mácháč.

Po chvilce kartografie Přemek dodá:

"Má klientka jen chce, aby její děti byly zaopatřené.

A ona adekvátně odměněná za své oddané služby."

Oddané služby.

Jak v hotelu, kde nedostaneš ani ručník navíc.

A mně v hlavě blikne ta památná věta, kterou Královna prohlásila při svém stěhování:

"Možná jsem do království přišla s holou prdelí…

ale rozhodně s ní neodejdu."

No…

Mise splněna, řekl bych.

Unicorn Dad mód prosím

Mozek mi jel na plné obrátky. 

To bude asi tím kafem...

My se domluvíme.

Já koupím letenky.

Všechny papíry, překlady, apostilované rodné listy, věci pro děti mám ready.

A dva týdny před odletem mi řeknou: neletí. Protože nechci přihodit víc.

Emočně to se mnou cloumalo.

Protože člověk je přirozeně zranitelný přes věci, které miluje.

A moje dvě princezny jsou moje srdce mimo tělo.

Nádech.

Výdech.

Unicorn Dad mód ON.

V tu chvíli ve mně něco naběhlo.

Takový ten tichý ocelový hlas, co řekne:

"Tak TADY ne, milá Královno.

Tady si mě přes děti lámat nebudeš."

Postavil jsem se a řekl:

"Děti evidentně nepojedou.

Ale já jo. Takže tu teď 3 týdny nebudu.

Až si uděláte svoje posudky, napište mi.

Nenechám se vydírat.

Když se dva na něčem dohodnou, tak to platí.

Tak mě to aspoň učili doma.

Zdar a sílu."

A odešel jsem.

Volný jak pták.

Unicorn Dad se nenechá vydírat.

Nikdy.

Kdo nezažil, nepochopí

A tak jsem se choval podle jejich scénáře.

Děti neletí, ruším tedy dětem letenky.

Nemám na výběr.

A pak…

Druhý den večer SMS:

"Hele, pane Král… Já jsem si to rozmyslela.

Děti… by jet mohly.

Celou dobu o tom mluví, že pojedou k moři.

Nechci jim to kazit. "

A já jen:

"No není to krásné? Bezpečnost Afriky se rapidně zlepšila přes noc.

Zázrak jak z bible."

Samozřejmě to má podmínku:

"ALE, chci částečné vyplacení SJM dopředu."

A já si říkám:

"To si děláš srandu. Včera jsem letenky rušil."

Královna:

"Tak je kup znovu. Odečteš mi to pak z vyrovnání"

Takže letenky kupuju dvakrát, no není to nádhera?

Cítíte v tom logiku?

Kola ekonomiky se holt musí točit. 

Bez toho by svět nemohl fungovat.

Cesta k částečnému vyplacení byla klikatá a dlouhá, 

ale nakonec se to všechno podařilo stihnout před odletem.

¨

Byl jsem rád, že se v téhle dohodě Královna zavázala, 

že přestane zveřejňovat naše zprávy, rozvodové detaily, komentáře a dramatické výblitky 

na sociálních sítích.

Upřímně?

Na moment se mi zamlžily oči.

Dojetím.

Únavou.

Kdo ví.

Protože jo, jednu dobu jsem byl nechtěná domácí celebrita.

Můj rozvod se žil v cizích obývácích,

v cizích kuchyních,

v cizích postelích na noc před spaním.

Moje story měly víc diváků než Ordinace.

A já byl hlavní postava bez honoráře.

Tak snad…

Snad aspoň tahle dohoda vydrží.

A tak se letělo

Ráno odjezdu.

Děti nadšené, že uvidí moře, tučňáky, velryby...

Já nadšený, že budu mít po půl roce rozvodových tahanic aspoň 3 týdny klidu.

Kobra nadšená, protože jsem jí slíbil, že u moře zažije dlouhé romantické procházky při západu slunce.

Kdo četl kapitolu předchozí ví, že Královi z osudí vesmír vybere vždy plán jiný.

Protože romantické procházky + děti = sci-fi

Když jsme konečně seděli všichni v letadle, měl jsem pocit, že padám do židle blahem.

Vyždímaný jako hadr po mytí schodů.

A se dvěma princeznami, které doma malovaly obrázky tučňáků, moře a vln, co mají tvar srdíčka, protože táta slíbil.

Starší leží u Kobry, mladší funí do mého ucha.

Letíme.

Interpol si může dát kafe, protože žádný "mezinárodní únos" se nekoná.

Pointa kapitoly 11

Ano, zkoušeli mě vydírat.

Ano, zkoušeli mě zlomit přes děti.

Ano, bylo to psychicky odporné.

Ale já jsem to nevzdal a nepřistoupil na jejich hru.

Protože pokud se podvolíš  manipulaci,

každý další tvůj krok je ještě bolestivější než si myslíš.

Výsledek?

Seděl jsem v letadle.

S princeznami.

S Kobrou.

A mířili jsme vstříc dobrodružství.

A romantika?

Ta přijde.

Jednou.

Až budou děti spát…

U někoho jiného :-)

Král je rozveden, nechť žije Král.

A jak to celé naše africké dobrodružství dopadlo?

Kolik hraček moře sežralo,

kolik zmrzlinových krizí proběhlo

a jestli Kobra fakt dostala romantickou procházku…

To si povíme v další kapitole.