Kapitola 18: Jedna chyba a dva pohřby

Pokud jsi na blogu nový a naskočil rovnou sem, doporučuju začít od kapitoly 1. 

Ne kvůli napětí. Ale protože bez kontextu by tohle celé mohlo působit jako přepálený výmysl nasraného chlapa po třetím pivu.

Jenže ono to výmysl není.

A jestli se v některých pasážích poznáváš — je to jen tvůj pocit.

Minule to Král probděl na terase. Po půl roce policie, OSPODu, únosu s kečupem a mašiny na plné obrátky pořád nechápal jednu věc: proč. Proč tolik zloby. Odkud se to celé bere.

A pak přišla jedna věta. Od Kojné. Vyřčená ve vzteku, na WhatsAppu. A najednou do sebe všechno zapadlo.

Byla to jedna z těch klasických whatsappových debat, kdy si po páté zprávě říkáš, že větší smysl by mělo debatovat s parkovací závorou. Ta aspoň občas změní polohu.

A pak Kojná napsala:

"Jsem přesvědčená, že kdyby ses nechoval tak, jak ses začal chovat, dávno by byla Královna u tebe zpátky, už kvůli dětem. Dávno! Ona udělala chybu, ale ty jsi to manželství úplně pohřbil!"

A tady se Král zarazil.

Počkej. Jakou chybu? A jaký pohřeb? Jak že se to vlastně začal chovat?

Začněme tím chováním. Protože to stojí za rozbor.

Král se totiž po rozvodu provinil jednou nehorázností. Odmítl být víkendový stín. Chtěl být rovnocenný rodič. Ne loutka na příděl.

Na začátku přitom všechno znělo krásně. "Budu je mít víc já, ty se kdykoliv budeš chtít vidět, napíšeš — a já ti bránit nebudu." Znělo to skoro velkoryse. Skoro.

Háček se ukázal až v provozu. Protože "kdykoliv" platilo přesně do okamžiku, než Král neudělal, co se zrovna žádalo. Pak se velkorysá nabídka smrskla na čtyři dny v měsíci. A ať je Král za ně rád.

Takový rodinný tarif. Táta Basic. Bez prémiových funkcí.

Takže ano. Tohle bylo nejspíš to "chování". Že místo vděčného víkendového strejdy chtěl Král zůstat tátou.

Jaká chyba? Kojná to neupřesnila, tak si to Král přebral po svém. 

Nejspíš šlo o Čmeláčka. Že si ho Královna našla, Králi nic neřekla a hnala rozvod honem honem. Ať to stihne dřív, než stačí někdo říct: "A nechcete si o tom promluvit?"

A když ji pak Čmeláček po čase poslal k šípku, ukázalo se, že to možná nebyl princ na bílém koni. Spíš brigádník na sdíleném elektrokole.

Tuhle chybu nejspíš Kojná myslela. 

Ale budiž. Chybujeme všichni. Jsme jen lidi.

Co s tím pohřbem? Vlastně pohřby... Protože byly dva.

Ten první se konal hned u rozvodu. A ten si Král pamatuje dost přesně. Stál při něm někde vzadu. A celou dobu mával rukama, ať ještě počkají. Ať toho nebožtíka neházejí do jámy tak rychle. Protože se pořád ještě kopal. Což bývá obecně známka, že pohřeb možná probíhá trochu předčasně.

Ne že by Král nějak lpěl na rakvi. Ale měl doma dvě malé princezny. A než nechat shořet celý barák, přišlo mu rozumné aspoň zkusit resuscitaci. "Pojďme do poradny. Pojďme na tom pracovat. Pojďme zkusit cokoliv."

Jenže zatímco Král hledal puls, někdo jiný už objednával parte. A podle rychlosti dodání nejspíš i s expresním příplatkem.

Tehdy dostal Král jasnou zprávu:

"Co jsi nepochopil na tom, že se rozvádíme?"

Král to tehdy zjevně nepochopil napoprvé. Tak přišla druhá verze vysvětlení. Tentokrát poštou. Ve schránce vlály rozvodové papíry. Protože co nevysvětlí slova, vyřídí doporučený dopis.

OK, pochopil jsem, zařídím se.

Co jiného měl Král dělat? Sedět rok na lavičce náhradníků a čekat, jestli se náhodou nezmění scénář? To zrovna nebylo na seznamu koníčků.

Tak se zařídil. Našel si právní zastoupení. A ono se nějak semlelo, že si ho odvezl rovnou domů. Což nebyl úplně standardní výstup z právní konzultace. 

Jmenuje se Kobra. Tu už znáte. A zůstala. Princezny ji berou. Doma je klid. Král je spokojený.

Takže technicky vzato za Kobru může rozvod. 

Což je asi nejlepší vtip celé téhle pohádky. 

Jen ho doteď někteří úplně nedocenili.

A tím by příběh vlastně mohl skončit. Rozvod. Nový život. Kobra. Tečka.

Jenže pak přišla oslava narozenin Strejdy Kamionka. A zpětně to vypadá, že se tam nechystal dortový přídavek. Ale comeback.

Dort odkrojený. Hosté najedení. Královna zmizela. A za chvíli se vrátila v červených šatech.

Proč zrovna červené šaty?

Nejspíš proto, že červené šaty si všichni pamatují. Na tom stojí půlka romantických filmů a kompletní reklamy na parfémy. Žádná žena si neobleče červené šaty, aby zůstala přehlédnutá. Obléká si je, když chce, aby se otočily hlavy. A jedna konkrétní hlava obzvlášť.

A teď si možná někdo řekne: "No a co?" 

Nic. 

Jen málokdo se jde po krájení dortu dobrovolně převlékat do červených šatů, když plánuje strávit zbytek večera debatou o cenách másla.

Takže Král začínal tušit, že se něco děje. A že to nejspíš nebude druhá porce guláše.

Jenže byl tu jeden problém. Král už ten film viděl. A pokračování ho nelákalo.

Protože zatímco červené šaty byly nové, policajti byli pořád stejní. OSPOD stejný. Soudy stejné. Výhrůžky stejné. A všechny ostatní " radosti " taky.

Stačil jeden pohled zpátky. A bylo rozhodnuto. Bez váhání. Bez romantické hudby. "Ne. Děkuji. Nemám zájem."

Comeback skončil dřív, než pořádně začal. Celine Dion se ani nestihla nadechnout. Holubi dostali padáka. A západ slunce proběhl bez účasti Krále.

A právě tady se konal druhý pohřeb. Kdy Král definitivně pohřbil představu, že by se všechno mohlo vrátit zpátky.

A rakev se tentokrát nevykopávala. Naopak. Pořádně se zasypala. Vlastní lopatou. 

Protože co se po Králi vlastně chtělo? Aby zahodil všechno, co za ten rok postavil. Kobru, klid, nový život. 

A tvářil se, že posledních dvanáct měsíců byla jen technická závada.

No comment. Sypte tu hlínu.

Nehledejte v tom zatrpklost. Královna zůstane mámou princezen tak jako tak. To se nemění a měnit nemá. Jen Král už nemá důvod se kamkoliv vracet.

Protože doma čeká Kobra. Ta, co Krále posbírala, když byl na dně. A zůstala stát po jeho boku i ve chvílích, kdy to vypadalo jako stát vedle hořícího auta 24/7. 

A kterou princezny berou tak, že lepší spolubydlící si do království přát nemohly.

Takže i kdyby Královna přišla prosit na kolenou v červených šatech nebo ve zlatých nebo dokonce v císařových nových. 

To víko Král zaklapne rychlostí blesku.

Takže po delší úvaze Král konečně pochopil, odkud se ta zloba bere. 

Protože se nevrátil. Nezhroutil se. Nezačal pít Braník na lavičce před Albertem. Nečekal pod oknem. Normálně fungoval dál. Našel si Kobru a je šťastný.

A to se neodpouští.

Král totiž udělal tu nejhorší možnou věc. Byl spokojený. A spokojený Král se do scénáře nehodil ani trochu.

A tak to musel někdo pojmenovat. Cituji doslova: "Vyměnil jsi mladou krasavici za starou kun*u."

Krásná věta. Rovnou do rámečku. Nebo na hrnek. Vedle limitované edice TOHLE SIS POSRAL. Sbírka se pěkně rozrůstá — ještě pár kousků a otevíráme galerii.

Pojďme si to shrnout: Král šťastný, Královna nešťastná. A někde ve vesmíru zřejmě zablikala kontrolka: CHYBA ROVNOVÁHY.

A začalo se dorovnávat. Bohužel ne matematicky.

Takže: policajti. OSPOD. Únos. Výlučná péče. Mašina jede full gas.

Do té doby byl totiž relativní klid. Žádná idylka. Ale proti tomu, co následovalo, v podstatě lázně. Pak přišly bouřky a blesky. A už nepřestaly.

Člověk si skoro říká, jestli to celé není jen shoda okolností. Ale znáš to. Některé shody okolností jsou podezřele pracovité.

Tolik asi rekapitulace. Odkud se ta zloba vzala, teda aspoň podle Králova úsudku. A proč mašina jede, jak jede.

Jenže tím to nekončí. Protože když nechceš mít z policejní hlídky věrnostní program — výjezd pokaždé, když se děti předají nebo nepředají — nezbývá než si sednout ke stolu. A tak se šlo na OSPOD.

Tam se domlouvalo, jaký rozsudek vlastně platí, co se bude dodržovat a co ne. Nudně znějící schůzka. A přesně z ní se nakonec vyklubal úplně speciální díl.

O Vánocích, které nebyly Vánocemi.

O sirupu, který je sice pro děti, ale pomáhá při menopauze. A o psychologovi last minute.

Pokračování příště...