Kapitola 3: Svět v plamenech & úsměv pro dvě princezny
Sobota – řekneš to rodičům
Po krásném dopoledni s princeznama, ikdyž to bylo jen 2 hoďky, přijedu k našim.
Rodiče sedí u stolu.
Nevědí. Cítí. Ale nevědí.
A já tam stojím, jak když se král vrátí z bitvy bez meče a půl srdce.
"Opustila mě Královna. Princezny jsou v pořádku. Já budu taky.
Jen… potřebuju chvilku. Neptejte se. Jen tu buďte."
Objali mě. Nepadla ani otázka.
Ten den jsem pochopil, že rodiče nemusí mluvit, aby tě drželi.
A že chlap může padnout, ale ne vedle svých princezen.
Neděle – otázky, které bolí víc než advokát
Ráno. Jedeme domů.
V autě ticho.
Pak zezadu malý hlas:
"Tati… proč nebýváme spolu? A kdo je ten nový strejda?"
To tě nevypne.
To tě rozebere.
Ale dítěti neublížíš pravdou pro dospělé.
Dostane pravdu pro čisté bytosti.
"Táta je tu. A vždycky bude.
A i když teď táta a maminka bydlí jinde,
oba vás máme neskutečně rádi.
Vy jste naše všechno."
Malá ruka chytne můj prst.
Druhý hlas: "Tati, mám tě moc ráda."
A já mám najednou sílu zvednout celý svět.
Princezny usnou.
Já řídím.
A v hlavě pořád echo vět, které mi Královna říká furt dokola:
"Já tvůj souhlas nepotřebuju k ničemu, nevím, kdy to už konečně pochopíš."
"Já můžu vzít děti i na druhou stranu země, když ti řeknu, kde jsou…"
"Klidně přijeď i s prezidentem zítra, když OSPOD ani právnička nezabrali."
V tu chvíli pochopíš, co je skutečný boj.
A kdo ho skutečně bojuje.
OSPOD – Ministerstvo vět typu: Musíte se domluvit
Pondělí. OSPOD.
Královna oznamuje:
"Dám mu maximálně 10 dnů v měsíci. Ať si vybere jak. Děti jsou malé. Víc stejně nezvládne."
Jasně, musí taky zbýt nějaké dny pro babi s dědou.
OSPOD?
Zen jak po třetí józe a třetím proseccu:
"Musíte se domluvit."
Jo, jasně. A Grinch musí milovat Vánoce. Kdybych se asi mohl domluvit, tak tu nesedím ne?
Výsledek?
Provizorní dohoda:
Do konce srpna se střídáte týden a týden.
Pak: lichý týden čtvrtek–neděle u mě, sudý úterý–čtvrtek. A jako bonus jedno podnělí odpo, no ty vole jackpot né?
Jinými slovy:
Princezny dostanu na příděl.
Jak mýdlo v hotelu.
Jenže… pořád jsem tu. A pořád stojím.
Pepco vs Gucci
Křtiny synovce. Prosíš o šaty pro princezny.
Čekám, že Královna — majitelka obchodu s princeznovským oblečením — vybaví malé dámy na křtiny jak princezny z Versailles.
Najdu jednu tašku.
V ní: jedny šatičky.
Dvě děti. Jedny šaty. Matematika jak diplomka z Vysoké Školy Princeznovědy.
A zpráva královny:
"Kup jim svoje věci. Prachů máš dost. Ty naše bys zase špatně vypral."
Naše, vaše, moje, tvoje, jak se to zrovna hodí.
Jo. Jsem táta. Tudíž automaticky blbec v praní. Logika století.
A zlaté pruty seru na počkání, stejně jako duhu.
Takže suma sumárum - minulý týden pošlu královně xyz tisíc Kč na oblečení pro princezny…
A teď jdu do Pepca, Zary atd, protože to moje oblečení je u ní.
A ona mezitím v Gucci a Stories jak cover z Vogue. Pohodinda voe.
Ale pak si uvědomím — já jsem Unicorn Dad.
Žádná sebelítost. Žádný brekot mezi legínama a licencovanou Annou z Frozen za 199 Kč.
Protože princezny si zaslouží být princeznama. I kdybych měl vyrejpat zlato ze země lžičkou.
Přemek tlačí na pilu
Pittbul Přemek píše jak z poplašné sirény:
"Ať VYPADNE. Zaplatí. Ustoupí. Podepíše."
Jasně, kámo.
Jen tu ještě dopiju kafe a utřu slzy z rohu jednorožce.
A tak jedu za právničkou, bojovnicí. Big John říkal, že mi helfne fest.
Jsem troska, co se drží silou zbožných přání a taurinu v krvi.
5 let jsem ji neviděl. Furt je to kost. Kobra. Ale jiná liga. Na toto nemám.
Podáme si ruce a země se na vteřinu zastaví. Všechno se pohne. Jakože co toto bylo? Dost mě to koplo paničko...
Sedíme, řešíme, atmosféra jak při přísaze rytíře.
Odcházím, říkám si:
"Měli jsme jít na drink."
Ale ona nemá čas — klasika.
Táta po rozchodu není zrovna volná disciplína pro olympijské dvorní dámy.
Ale já jedu domů s tím, že svět možná ještě není jen o hovnech.
SMS, co spustí peklo
Jsem ve vlaku zpět domů. Zastávka ve stanici.
Telefon zavibruje: Pokus o výběr z karty.
Co prosím?
Hned mi to došlo. Kreditku jsi nechal doma ty pako.
Další notifikace, druhý pokus nic...
A pak ti přijde zpráva od královny, tramtarará, 3. pokus vyšel:
"Ahoj, vybrala jsem ze SJM xyz tis. Kč. Na auto, jen ať víš."
No super, díky za zprávu a posílám klíčenku.
Okamžitě blokuješ kartu. Máš štěstí, stát se to někde v horní dolní, kde nemáš signál, tak to vyjede komplet všechno na pár kliků.
Tak love na auto, jo?
Srdce mi bouchá jak majzlík do mramoru.
Tlačíš to Pendolino očima jak Gagarin svoji raketu k návratu na zem. Už ať jsem doma!
A do hlavy se nacpe jediná myšlenka:
Tohle není rozvod. Tohle je nájezd.
Sicilská výměna klíčů
Přijedu domů. Otevřu garáž.
Vedle mého kočáru cizí BMW.
Koupené mými penězi.
Z karty, kterou jsem jako jedinou nechal někde na dně cestovní tašky.
V zamčené přihrádce.
Dost dobře schovanou.
Aspoň jsem si to myslel.
Chci odjet nahlásit nekalý výběr. Hledám klíče od svého kočáru.
Nic. Jen klíče od jejího BMW.
Bežím do bytu, královna zamčená v ložnici.
Volám:
"Mám klíče od BMW. Dej mi klíče od mého auta."
Z ložnice dusot. Dveře letí.
Hodí po mně klíče.
Já po ní ty od BMW.
Sicílie. Jen chyběla koza a starosta.
Wellness retreat
Je konec srpna 2023. Pár dní do začátku září.
Ona sedá do BMW.
Já do svého auta.
Já: na policii.
Ona: do wellness s čmeláčkem. Love jsou, tak co.
Instagram story:
✨ "Self-care. Doplnit energii. Jsem nejvíc v pohodě." ✨
Jasně. Zrovna jsi vybrala účet a utekla na wellness.
Šach mat v prním tahu.
Policie — nikdo nepomáhej a bůh chraň
Hlásím výběr peněz.
Od ženské, co se mnou nebydlí, za 2 dny se nadobro stěhuje pryč a rozvádíme se.
Jakože Vám je ukradla manželka jo?
Dotaz policisty století...
"Jste manželé. Může vybrat všechno. Buďte rád, že nenechala díru v truhlici."
Welcome to Czech edition host:
Oddělení, kde nic nevyšetří, ale zato šetří všechno.
Brzy se vidíme, nejvíc nejlepší jednotko.
Stěhování & policejní asistence
Královna se po 2 dnech ve wellness vrací pro "své věci" a odváží, co se jí hodí. Stěhuje se nadobro pryč.
Snad to za ty peníze stálo.
Policie u stěhování asistuje — jako v budoucnu mnohokrát, protože i jalové drama potřebuje režii.
Ale to předbíháme, je teprve ráno.
A show, začíná...