Kapitola 9: Královské Vánoce

Soud, kde mě před pár dny označili za hackera a následně nechali jít, máme za sebou.

Všichni si oddechli… kromě mě.

Do Štědrého dne zbývá pár dní — a jako vánoční dáreček od české justice dostávám první velké soudní stání o péči o děti.

Termín? Těsně před 24. 12.

Ať to hezky hřeje u stromečku.

Pár dní před soudem přichází klasické kolečko: OSPOD.

Tady se vždycky dozvíš, že logika neexistuje a zákony jsou jen takový orientační tip.

Téma: Vánoce.

A tady padne věta Královny, která by si zasloužila vlastní billboard:

"Na Štědrý den MUSÍ být děti se mnou.

Ke mně chodí PRAVÝ Ježíšek."

Jasně.

U mě chodí Ježíšek revival edition.

OSPOD kývá, jako kdyby existoval paragraf:

§24 odst. 3 – Ježíšek má trvalé bydliště dne 24.12. u matky.

Takže verdikt:

• 23.12. děti u mě

• 24.–26.12. u Královny – oficiální ježíškovská licence

• 26.–30.12. u mě

• 30.12. zpět ke Královně, protože Silvestr = svátek matek

Ústavní soude, rovnou to dej do novely. Ať máme jasno.

Následují Mantry OSPODU

Dotazy, které recitují ze spaní:

Jaký máte příjem?

Jak to zvládáte?

Máte postel?

Máte lednici?

Dýcháte?

A pak přichází zlatý hřeb:

"Královna nemá příjem."

Přestože:

 podniká,

obchod jede

posílájí se zásilky

Ale jako OSVČ má podle DPFO příjem 0 Kč. 

Boží mana padá a padá.

Škoda jen, že v paláci Královny.

Do toho všeho zazní:

"Děti jsou malé. Potřebují matku. Ona je porodila."

Vytesat do mramoru.

Pověsit na úřad.

Den před soudem

Ráno začalo neklidně.

Moje máma nebyla k nalezení.

Nebrala telefon, nereagovala.

Byla v mánii...

Celá rodina v napětí.

Jedu do čistírny pro oblek.

S Kobrou se smějeme autu, které parkuje před vstupem na zákazu, má kufr nacpaný dárky až po střechu.

A pak to přijde — BUM.

Dveře nákupáku se rozletí a vychází:

• moje máma se dvěma narvanými vozíky,

• a těsně za ní Královna.

A peláší si to k onomu autu.

Dvě ženy, které celý život stály na opačných stranách barikády - nesnášely jedna druhou

Teď vypadají jak shopping duo roku.

Obě mě uvidí.

Obě ztuhnou.

Máma koktá:

"J-jé… já… přijela jsem hlídat děti na zítřejší soud!"

Královna:

"Hele… ona přijela sama."

Jo.

Tahle teleportace funguje spolehlivě.

Ve mně to začíná vřít:

"Počkat.

Ty si necháš od člověka v MÁNII nakoupit půl obchoďáku?!

Kolik dárků je podle tebe normální? Jeden vozík? Dva? Nebo rovnou tři auta?!"

A hned dodám:

"Máma musí HNED teď k doktorovi."

Královna:

"Já ji tam odvezu!"

Já:

"Fajn. Musím pro děti do školky. Až ji doktor zklidní, přijedu pro ni."

Královna kývne.

Odjíždí s mojí mámou.

Do nemocnice, na psychiatrii...

A já jedu pro princezny se srdcem v krku a tepem 300.

Večer – SMS roku

Pípne telefon:

"Tvoje máma dnes přespí u mě.

Je unavená.

Nech si děti přes noc. 

Ráno je hoď před soudem do školky."

A máme tady nové duo:

Královna & Moje Máma — Christmas Edition.

Stačilo zapípat kreditkou

a svět je najednou v pořádku.

Vánoční půjčka

A aby toho nebylo málo, Královna píše:

"Hele, nepůjčil bys mi XY?

Potřebuju zaplatit dodavateli, ať mi zítra přijde zboží."

Jsou Vánoce. Říkám si: ok, pomož.

ALE  chci to na papíru.

Nezaplatíš, odečte se z vyrovnání.

OK, dohodnuto!

Peníze poslané.

V hlavě klid.

A když později žádám vrátit?

"Jsem pořád tvoje manželka.

A té jsi poslal peníze.

Tak co chceš vracet?

A tu smlouvu si strč… někam.

A klidně mě dej k soudu."

Styl gangstera u stolu.

Bez mrknutí oka.

Den D

Vcházím do soudní síně.

Dusno.

Napětí.

Člověk by slyšel spadnout popcorn.

Soudkyně naprosto rozumně:

"Vidím to na střídavou péči. Nic jí v tom nebrání."

A přesně v ten moment se Pitbull Přemek utrhne z řetězu:

"Jsme zásadně proti!

Král péči nezvládá!

Jeho matka mu pořád pomáhá!

A JE nemocná!

Tady je včerejší potvrzení z nemocnice!

Děti nesmí být v takovém prostředí!"

To nebyl argument.

To byla exploze hnusu.

A přesně tam mi prasklo v hlavě:

• útok na mě? OK.

• ale zneužít nemoc mojí mámy jako právní zbraň?

To bylo dno, na které nedosáhneš ani v Mariánském příkopu.

V tu chvíli Královna v mých očích ztratila poslední atom respektu.

Udělám dva kroky vpřed.

Koukám mu přímo do očí.

Pultík mezi námi je už jen dekorace.

"Tohle myslíte vážně?

Zneužít nemocnou osobu jako argument?

Takhle má jednat advokát?

Tohle je normální?!"

Královna zbledla.

Přemek couvnul.

Soudkyně zavřela spis, zvedla hlavu a rázně prohlásila:

"Střídavá péče v asymetrickém modelu dle dohody z OSPODu.

10 dní otec.

20 dní matka.

Další debata končí."

A bylo to.

Výživné = tam kde jsem to vzdal

Soudkyně:

"A teď výživné.

Domluvte se teď, nebo to odročím o tři měsíce.

Já jdu na mateřskou."

Moje právnička se ke mně nakloní:

"Teď to neřeš.

Kývni.

Za PŮL ROKU zažádáme o symetrickou střídavku.

Tohle je jen přechod."

A já jí věřil.

Kdybych věděl, že:

• půl roku → dva roky,

• soudy jedou rychlostí hlemýždě po sedativech,

• a že "justiční rychlost" je ironie…

Nikdy.

Nikdy bych na to nepřistoupil.

Ale tehdy jsem byl vyčerpaný.

Vyždímaný.

Psychicky KO.

A chtěl jsem jediné:

Vypadnout.

Domů.

Za princeznama.

Dýchat.

Tak jsem kývl.

Odchod ze síně

Když jsem vyšel ven, připadal jsem si jak člověk, co právě přežil hurikán třídy 5.

V hlavě mi běželo jen:

"Dýcháš? Jo.

Děti máš? Jo.

Jedeš dál.

Bez ohledu na to, jaký cirkus ti dneska předvedli."

A pokud si myslíš, že tím chaos končí?

Hehe…

30. 12.

Měl jsem předat děti v místě bydliště matky...

Ale není bydliště, jako bydliště :-)