Úvodní kapitola

"Kdybych si to vymyslel, nikdo by mi to nevěřil. Život to napsal za mě."

Inspirováno pravdivým příběhem.

Věnováno všem, kteří neztrácejí naději, nervy a bojují, i když jim síly sotva stačí.

Dobro zlo nakonec zlomí… Anebo ne?

Dovolte mi se na začátek představit.

Jsem Unicorn Dad.

Oddaný hrdina dvou princezen, jejichž revírem je růžový dětský pokoj

a jejich tempo je vražedné. 😊

WTF?

Asi tak bych nazval jedno dopoledne, kdy jsem přišel domů

a dozvěděl se, že se moje vysněné království rozpadá.

Nebude se dělit napůl — kdepak.

Bude se dělit na hodně moc pro královnu,

a starý král si už nějak poradí.

Má přece korunu a žezlo, ne?

A každý přece ví, že králům létají pečení holubi rovnou do úst,

takže hladem neumře. Jasná věc.

Hlavně, ať jsou princezny v bezpečí a mají se dobře.

To byla první a jediná jistota.

Království možná padlo.

Štěstí se možná odsunulo na neznámé datum.

Ale láska k princeznám — ta nepadla nikdy.

A tak to přišlo.

Bez fanfár, bez ohňostroje, bez kouzelného prachu z vílí prdele.

Král sundal korunu.

A místo ní si nasadil jednorožce.

Ne doslova — nebyl blázen.

Zatím.

Ale v srdci se něco změnilo.

Nebude už králem, co vládne ze zlatého trůnu.

Bude tátou, co bojuje z panelákového balkonu.

Bude Unicorn Dad.

Hrdina s batůžkem s jednorožcem.

A dvěma důvody, proč to nevzdat.

Zlomený? Ano.

Porazitelný?

Nikdy.

A tak začala nová pohádka.

Drsná. Prašivá. Nevyžádaná.

Ale pořád pohádka.

Žádná magie.

Žádná kouzla.

Jen láska, trpělivost…

a dvě princezny, za které má smysl bojovat.

Protože v tu chvíli,

kdy se svět rozpadl na střípky

a hrad se změnil na balkon s výhledem na hřiště,

zůstala jen jedna jistota:

Ony jsou můj svět.

A já jsem jejich štít.

Ne koruna.

Ne minulost.

Jen dvě malé bytosti, které si zaslouží tátu,

který je ochrání — i když přišel o všechno ostatní.

A tak se z krále stal hrdina.

Ne proto, že chtěl.

Ale proto, že musel.

Protože někdy nejsou superschopnosti o létání,

ani o meči, který probodne draka.

Někdy je superschopností

vůbec vstát z postele,

naučit se znovu dýchat

a jít dál.

Jeden krok.

Jeden den.

Jedno nadechnutí.

Aby jednou večer mohl odpovědět na malou otázku:

"Tati, přijdeš si pro nás?"

A odpovědět:

"Vždycky."

Pohodlně se usaďte, začínáme.

čti dál - Kapitola 1: Jak to všechno začalo