Kapitola 16: Už se to točí...

V minulé kapitole jsme si ukázali, jak se ten stroj začíná roztáčet.

Stačí málo a najednou už to nejede podle dohody, ale podle něčeho úplně jiného.

Perpetuum mobile.

Mechanismus, který se spustí pokaždé, když nefacháš podle scénáře.

Pokud jsi na blogu nový a naskočil rovnou sem, doporučuju začít od kapitoly 1.

Ne kvůli napětí. Ale protože bez toho může tohle všechno působit jako přepálený výmysl nasraného chlapa po třetím pivu. Jenže ono to výmysl není. 

A jestli se v některých pasážích poznáváš — je to jen tvůj pocit.

Máme týden po soudu.

Po soudu, kde se dohoda neschválila, kde nebyl čas na výslechy a kde zazněla od soudkyně krásná věta:

"Péči si rozdělte, jak uznáte za vhodné. Jinak se řiďte rozsudkem. Za tři měsíce se uvidíme znovu. Předběžná opatření nevydávám."

Královna si vklidu odjela celý svůj týden.

Tak jak jsme byli zvyklí. 

Král počítal s tím, že si v pondělí děti převezme a pojede se dál v nastaveném rytmu.

Půl roku to tak fungovalo.

Dětem to vyhovovalo a nikdo neměl problém.

Nic nenapovídalo tomu, že by to mělo být jinak.

Jenže tohle pondělí mělo být speciální.

Ráno Králi přišla zpráva:

 " Děti jsou ve školce. Od dneška jedeme podle rozsudku. Dohoda neplatí, to jsi slyšel."

Aha, tak to je zpráva jako na zavolanou.

Takže pravidla platí, jen když se to hodí? 

Ty si odjedeš týden po svém...

A já mám ze dne na den začít hrát podle něčeho, co nefunguje...

To dává smysl, no.

A co jako teď řeknu dětem? 

Že se jim teď mění režim, protože to je vlastně v jejich zájmu?

Že je to pro jejich dobro?

Simply clever.

Změnit jim fungující režim na dva měsíce, aby se pak změnil znovu.

To je přesně to, co děti potřebují.

A někde v dálce slyšíš:

Cvak.

První otočení.

Únos

Ještě než jsem do Mordoru vůbec přijel, zvedl jsem telefon a volal Královně:

"Hele, odjela sis svůj týden. Teď po mně chceš, abych ze dne na den najel na nějaký pseudorozsudek. 

Já mám tenhle týden naplánovaný - narozeniny mámy, lékařský zákrok, děti se těší za babičkou...

To nepřehodím jen tak. Pojďme se pobavit příští týden na OSPODu. 

Oba máme nějak ten rok naplánovaný, to nemluvím o tom, že Vánoce by se nám opět oběma změnily atd. 

Nech mě teď dojet týden s dětma a vyřešíme to jak se vrátíme. Zrovna pro princezny jedu do školky a vyrážíme teď po obědě."

V telefonu nastalo ticho. Jen se čekalo, až domluvím, nic víc.

" Děti si dneska po obědě určitě nevyzvedneš. Péče ti začíná až v 15:00."

A položila to.

Chápu, chtěla změnu hned. Protože hned má největší efekt. Největší tlak. Největší šanci ti to co sis naplánoval x měsíců dopředu rozbít. 

Máš v podstatě dvě možnosti:

1. Podvolit se. Ukázat, že to funguje, že stačí zatlačit, vystrašit a přistoupit nato, že pravidla píše Královna. Jen musíš počítat s tím, že příště přijde něco většího. A to, že přijde ber jako fakt s tím, že většinou přijdou větší bomby. Přeskočí to na větší otáčky.

2. Anebo se nepodvolit. To pak musíš počítat se vším. Nevíš sice co přijde, odkud a jak, ale víš, že to přijde. A nato se musíš psychicky připravit. Znovu a znovu. Protože nepodvolit se znamená běžet vytrvalostní běh, kdy ti pořád někdo hází klacky pod nohy a ještě se diví proč padáš.

Třetí cesta neexistuje. Je to jen o tvém rozhodnutí.

A Král rozhodnutý byl.

cvak, druhá otočka.