Kapitola 20: Pacient 0

aneb Kuličky dr. Quinnové

Není.

A jestli se v některých pasážích poznáváš…

je to jen tvůj pocit.

Minule jsme skončili u toho, že se mladší princezna začala "ozývat".

Do dalšího soudu zbývalo pár týdnů. Královna znovu usilovala o výlučnou péči, přestože dětem už půl roku fungovalo střídání týden–týden.

Dokonce jsme měli na stole dohodu. Stačilo ji schválit. Pamatujete?

Jenže teď Houston hlásil jiný problém.

Mladší princezna se začala vztekat.

Podle Královny nesnesla oblečení. Všechno ji tlačilo, vadily jí pásy v autě a jednou prý dokonce spala nahá.

U mě?

Nic.

Normálně se oblékala, spala v pyžamku, v autě se připoutala. Posílal jsem i snímky z kamery v pokojíčku, kde spinkala jako andílek.

Jediný boj občas představovaly boty.

Mladší totiž zastávala názor, že obouvací servis by měl rodič poskytovat minimálně do plnoletosti.

U Krále ale nebyl v ceně.

A ejhle. Ono to pak obout šlo...

Královna mezitím pravidelně kontrolovala situaci.

Jak spala? Co jedla? Nevztekala se? Fakt ne? Netlačí ji něco? Každý den SMS smršť.

A když nestačilo moje hlášení, přišla na řadu starší princezna.

Čtyři roky, žádná atestace, zato přímo na místě činu.

Jak je mladší? Brečela? Vztekala se? A opravdu ji nic netlačí?

STB hadra.

Chyběla už jen lampička do obličeje.

"Tak ještě jednou, soudružko princezno. Tvrdíte tedy, že podezřelá usnula v pyžamu? A jste si vědoma následků křivé výpovědi?"

Starší ale žádné spiknutí neodhalila. Potvrdila, že u mamky se mladší opravdu někdy vzteká. U mě se nic podobného nedělo.

Něco se tedy dělo. Jen jsem nevěděl proč.

Změn bylo poslední dobou docela dost.

Druhé stěhování v krátké době. Změny režimu střídání. A místo společného času s Královnou hlavně hlídaní u Kojné - ráno odvoz do školky, odpoledne vyzvednout, hlídání o víkendech i o volnu.

Babička, chvílemi skoro náhradní maminka. Na plný úvazek.

A do toho nový strejda Kejvák Bob, kterého mladší podle vlastních slov zpočátku zrovna nemusela.

Sorry, Bobe. Nic osobního.

Na tříleté dítě docela slušný update systému.

Mohlo to být některou z těch změn? Nebo něčím úplně jiným?

Protože, světe div se, tříleté děti se občas vztekají.

Říká se tomu vývoj. Období vzdoru. Zkoušení hranic.

Tříleté dítě má vlastní hlavu, vlastní názory a občas i vlastní představu o tom, jestli jsou kalhoty nezbytnou součástí lidské existence.

A když se rozhodne, že nejsou, můžete argumentovat do Vánoc. Zadek zůstane venku.

Navíc se mě holky samy ptaly, proč se zase střídáme jinak.

Zkuste tříletému dítěti vysvětlit, že něco půl roku fungovalo, ale teď se to musí změnit.

Proč?

Protože to fungovalo.

A Královna se rozhodla, že už to fungovat nebude.

A protože nový rozsudek ještě nebyl, mohl se ten starý zase vytáhnout ze šuplíku.

Vysvětlete to tříletému dítěti.

Já to totiž nechápal ani v šestatřiceti.

A zkuste se ho ještě zeptat, co ho vlastně sere.

Ono si nesedne na gauč a neřekne:

"Otče, poslední dobou obtížně zpracovávám kumulaci změn ve svém rodinném prostředí."

Ono se prostě vzteká.

Jenže zatímco já měl otázky, naše království už mělo odbornici.

Doktorku Quinnovou. Mistryni psychosomatiky.

A ne, tohle označení jsem si nevymyslel. Takhle se paní doktorka sama tituluje.

Královna k ní s mladší dorazila po jedné scéně v autě. Mladší se vztekala i v ordinaci.

A zdravotnický expres vyrazil z nástupiště.

Bez brzd, bez průvodčího a hlavně bez otce.

Reakce na rozvod.

Psycholog.

Psychiatr.

Šup, honem, fofrem.

Samozřejmě mezi možnými příčinami se začala ihned skloňovat střídavá péče.

Dítě má psychické problémy. Potřebuje stabilitu. A tu mu údajně zajistí pouze jedno prostředí.

Samozřejmě to u maminky.

Protože nejlepší způsob, jak dítěti zajistit stabilitu, je neustále mu měnit svět, ve kterém žije.

Otce se nikdo neptal, jak se dítě chová u něj.

Ale žádanky už letěly.

A aby toho nebylo málo, paní doktorka předepsala ještě něco od cesty.

Lachesis Mutus 15CH.

Homeopatické kuličky.

Mně ten název zněl jako zaklínadlo, které profesor Snape používá, když se opravdu nasere.

Klasicky mi to jako správnému rodiči nedalo, a tak jsem otevřel ty internety.

A mezi tím, na co se tyhle kuličky podle zastánců homeopatie používají, na mě vyskočilo:

PMS.

Podíval jsem se na telefon.

Pak na mladší.

Byly jí tři.

Ty vole.

Kuličky zůstaly v krabičce.

Expecto Menstruum!

Nic. Ani jiskřička.

Zato soud už klepal na dveře. A ten se, na rozdíl od menstruace, opozdit nehodlal.

Královna mezitím dál popisovala, jak je to s mladší hrozné.

Vzteká se. Všechno ji tlačí. Nedá se s ní vydržet.

Já pořád opakoval, že u mě nic takového nepozoruju. Obléká se, spí v pyžamu, jezdí připoutaná. Maximálně občas odmítne boty.

A pak přišla odpověď:

"Popírání ještě nikomu nepomohlo. Má problémy. Ostatně tady máš zprávu od doktorky Quinnové, stejně ji uvidíš u soudu."

A mimochodem, zítra jde mladší na terapii hrou.

Tam ji vyšetří.

Jen s maminkou.

Počkat.

Jaké vyšetření? A proč je první, co se dozvídám, že nějaká zpráva poputuje k soudu?

Psychologa ani psychiatra se totiž, světe div se, během pár dní sehnat nepodařilo.

Tak se vzala alespoň terapeutka.

Jenže ta měla jednu zásadní nevýhodu.

Nevystavovala zprávy pro soud.

To Královně také rovnou vysvětlila, když se na ně ptala.

Terapeutka totiž pomáhala dětem. Nevyráběla posudky pro opatrovnická řízení.

Od toho jsou soudem pověření znalci.

No a když z terapie nedostanete papír pro soud, budete tam vůbec chodit?

Co myslíte, kolikrát tam ještě Královna s princeznou zašla?

Přesně.

A ty záchvaty vzteku?

Ty pak tak nějak zázračně odezněly.

Ale to už trochu předbíhám.

Nebojte, bez "papíru" jsme k soudu rozhodně nešli.

Doktorka Quinnová totiž nezklamala.

Její zpráva už byla na světě.

A v našem království existoval člověk, který se nemohl dočkat, až ji vytáhne.

Mistr cechu Přemek Pitbull.

Ten už si doma zkoušel intonaci před zrcadlem.

Psychické problémy! (pauza, pohled na soudkyni)

Ohrožené děti! (zvednutý prst)

Střídavá péče! (dramatické ticho)

A samozřejmě velké finále…

Za všechno může otec!

Že ještě před pár měsíci sám připravoval dohodu na střídání týden–týden?

Detail.

Že tenhle režim dětem fungoval?

Další detail.

Diagnóza: Střídavá péče. Léčba: Královna.

A tak jsme se zase chystali k soudu, s Doktorkou Quinnovou alespoň v papírové podobě.

Nechyběl ani náš starý dobrý OSPOD.

Právě ten si pro nás připravil možná největší perlu celého jednání.

Otázku, kterou položil čtyřleté princezně:

"A kolik dní má týden?"

Pokračování příště…